Příběh thoriového reaktoru nezačal elektrárnou. Začal koncem čtyřicátých let otázkou, zda by mohl jaderný zdroj pohánět letadlo. Takový reaktor měl být malý, lehký a pracovat při vysoké teplotě. V Oak Ridge proto vznikla neobvyklá myšlenka: nerozmístit palivo do pevných tyčí, ale rozpustit jeho fluoridy v roztavené soli, která současně přenáší teplo.
Podrobnosti otevřete klepnutím na téma. Technické schéma a zdroje zůstávají po ruce.
Podrobný výklad
Za „otce“ koncepce bývá označován fyzik Alvin M. Weinberg, dlouholetý ředitel Oak Ridge National Laboratory. Přesnější je ale mluvit o týmu. Weinberg technologii rozpoznal, prosazoval a chránil; na vývoji chemie solí, materiálů, čerpadel i reaktorové fyziky pracovaly desítky lidí. Ani thorium nebylo prvním krokem. Prvotní cíl zněl: ověřit, zda vůbec může kapalné fluoridové palivo v reaktoru stabilně cirkulovat.
První odpověď dal Aircraft Reactor Experiment (ARE). Podle časové osy ORNL běžel od 3. do 12. listopadu 1954. Letadlo nikdy nepoháněl, ale prokázal, že roztavená fluoridová sůl může fungovat v jaderném zařízení při vysoké teplotě. Z vojenského projektu se tak zrodil základ civilní energetické větve.
Thorium je v tomto příběhu důležité, ale není samo o sobě palivem schopným snadno udržovat štěpnou řetězovou reakci. Izotop thorium-232 je plodivý: po záchytu neutronu a následných přeměnách z něj vzniká štěpitelný uran-233. Reaktor proto potřebuje počáteční štěpitelný materiál a dobře navržený palivový cyklus. Označení „thoriový reaktor“ tedy popisuje zamýšlený cyklus, ne kouzelný stroj naplněný samotným thoriem.
Pro NEXUS: Technologie je dobrým příkladem toho, že zařízení nelze hodnotit jedním údajem. Rozhodují současně palivo, teplota, tok tepla, materiály, bezpečnostní odezva a způsob řízení.
Zdroje: ORNL – časová osa, Aircraft Reactor Experiment, ORNL – Weinbergův odkaz a program leteckého reaktoru, DOE/OSTI – Status of Molten Salt Reactor Technology.