Proudící vzduch předává část kinetické energie rotoru. Základní dostupný výkon proudění roste přibližně podle P = ½ρAv³, kde A je plocha opsaná rotorem a v rychlost větru. Když se rychlost zvýší z 5 na 10 m/s, teoretický tok energie stejnou plochou vzroste osmkrát. Skutečný elektrický výkon takto jednoduše neroste vždy: omezují jej aerodynamika, řízení lopatek a jmenovitý výkon turbíny. Při velmi silném větru se turbína může odstavit.
Podrobnosti otevřete klepnutím na téma. Technické schéma a zdroje zůstávají po ruce.
Podrobný výklad
Roční výroba závisí na místních větrných poměrech, výšce stožáru, okolní zástavbě i dostupnosti zařízení. Proto je před rozhodnutím o stavbě potřeba místní měření a posouzení vlivů. Pro provoz soustavy je cenná předpověď hodinového profilu a nejistoty, nikoli pouze informace, že „zítra bude foukat“.
Hlavní typy
Většina dnešních velkých strojů má vodorovnou osu (HAWT) a tři lopatky. Turbíny se dále dělí na pozemní a offshore; mořské základy mohou být pevné nebo plovoucí. Svislá osa (VAWT) zahrnuje například vztlakový Darrieův a odporový Savoniův rotor. Jde o odlišnou geometrii, nikoli automaticky účinnější řešení pro střechu: turbulentní proudění mezi budovami vyžaduje místní měření.
Pro NEXUS: prognóza má používat hodinové počasí a rozpětí možných výkonů.
Zdroje: US DOE – princip a typy větrných turbín; US DOE – pozemní a offshore technologie; US DOE – citlivost výkonu na vítr.