V plynové turbíně se stlačený vzduch smísí s palivem, spaliny expandují v turbíně a roztáčejí generátor. V paroplynovém cyklu horké spaliny ještě vyrobí páru pro parní turbínu. Druhý cyklus získá více elektřiny z dodaného paliva, ale celá soustava má odlišnou dynamiku spuštění než jednoduchá plynová turbína.
Podrobnosti otevřete klepnutím na téma. Technické schéma a zdroje zůstávají po ruce.
Čtyři běžné technologie
Jednoduchý cyklus (OCGT/SCGT) používá jen plynovou turbínu a hodí se pro rychlejší a kratší provoz. Paroplynový cyklus (CCGT) přidává spalinový kotel a parní turbínu. Plyn lze spalovat také v klasickém parním kotli nebo v pístovém motoru, který je běžný u menší kogenerace. Stejný plyn tedy neznamená stejnou účinnost, rychlost startu ani emise na vyrobenou kWh.
Plyn poskytuje řiditelnou výrobu, současně vytváří závislost na dostupnosti a ceně paliva. Rozhodující nejsou jen účinnost v jmenovitém bodě, ale i minimální výkon, náklady startu, emise a možnost provozu při částečném zatížení. V propojené soustavě se jeho ekonomická role mění s dostupností větru, slunce, vody, baterií a přeshraničního obchodu.
Pro NEXUS: cenový model má uvažovat počasí i cenu plynu, nikoli pevnou denní šablonu.
Zdroje: EIA – čtyři technologie plynové výroby; EIA – plynové a kombinované cykly; IEA – energetická politika ČR.