Tepelné čerpadlo teplo nevyrábí jen z elektřiny. Elektrická energie pohání kompresor a pomocná zařízení, která umožní přesunout teplo z chladnějšího prostředí do teplejšího. Stejný okruh používá chladnička i klimatizace; reverzní ventil může změnit směr a přepnout mezi topením a chlazením.
Podrobnosti otevřete klepnutím na téma. Technické schéma a zdroje zůstávají po ruce.
1. Výparník
Chladivo má na nízkotlaké straně nízkou teplotu varu. Ve výparníku přijímá teplo ze vzduchu, země nebo vody a odpařuje se. „Studený“ venkovní vzduch tedy stále obsahuje tepelnou energii, ale s klesající teplotou se podmínky vzduchového čerpadla zhoršují.
2. Kompresor
Kompresor nasaje páru a zvýší její tlak i teplotu. Tady se spotřebuje hlavní část elektrické energie. Invertor může měnit otáčky a přizpůsobit výkon okamžité potřebě; příliš velký stroj ale může i tak často cyklovat.
3. Kondenzátor
Horké chladivo předá teplo vzduchu v místnosti nebo otopné vodě a zkondenzuje. Čím vyšší výstupní teplotu požadujeme a čím chladnější je zdroj, tím větší práci musí kompresor vykonat. Proto nestačí znát jeden údaj COP z katalogu.
4. Expanzní ventil
Ventil sníží tlak kapalného chladiva a připraví je na další průchod výparníkem. Cyklus se opakuje. V režimu chlazení se role vnitřního a venkovního výměníku obrátí.
COP je poměr dodaného tepla k elektrické energii v určitém pracovním bodě. SCOP vyjadřuje sezónní výsledek podle stanovené metodiky. Obě čísla vyžadují uvedení podmínek; neříkají automaticky spotřebu konkrétního domu. Tu určuje tepelná ztráta, počasí, teplota topné vody, regulace, odmrazování, příprava teplé vody a práce pomocných čerpadel.
Pro NEXUS: počítat hodinovou tepelnou potřebu budovy a interpolovat mapu výkonu a COP. Odporovou patronu zobrazit jako samostatnou spotřebu s COP přibližně 1.
Zdroje: US DOE – Heat Pump Systems; US DOE – definice COP.